Z Emmdale do Manna Hill

5/9

6:45 Vstáváme, je 6, slovy šest! stupňů, jsme zmrzlí jak sobolí hovno, hlavně Bob, má jen tenkej spacák chudáček.

Zas to balení, bavím se, jak Bob hrdinně zvedá stan nad hlavu a vysypává na sebe všechen binec co jsme si tam stihli natahat :) Dobaleno, jedem dál.

Ve Wilcannia nás nechtěli pustit abošovští psi. Skákali nám na motorky, když jsme se rozjížděli od benzinky. Málem jsem se rozmázla, ale Bob mi je trošku rozhrnul, takže pak už mi jen stačilo trošku přidat plyn a ujet. Ani divokej australskej aboriginskej čokl není rychlejší než Monča na Kawasaki :)

Táhnem se dál po silnicích co jsou čím dál tím víc rovně. Za chvíli začnem oslavovat každou zatáčku. Na těch dvou stech kilometrech z Wilcania do Broken Hill je jich asi deset. A to započítávám i ty dvě co už jsou vlastně ve městě. V Broken Hill probíhá velký nákup. Taky je to nadlouho poslední město a taky naposled co budem mít příležitost se rozumně předzásobit.

Broken Hill je totiž starý hornický město (říkali mu i The Silver City - Stříbrný město) a taky iniciály BH v názvu jedné z největších těžařských společností na světě, BHP Billington, jsou odkazem na původ v Broken Hill. Trochu mi to připadá, že se klidně mohlo říkat back o' Broken Hill místo back o' Bourke. To je takovej starej Australskej výraz, pro něco, co je prostě strašně daleko odkudkoliv.

Outback. Australská divočina. Tady to začíná :-)

Ale dost historie a jedem dál. Přejíždíme hranice mezi New South Wales a South Australia (prostě chaloupka u cesty) a přilehlá dědinka o asi pětadvaceti hrdých obyvatelích Jižní Austrálie.

Tak jsem konečně opustila po skoro půl druhým roce Nový Jižní Wales a navštívila jinej Australskej stát. No, však je za pár tejdnů navštívíme skoro všechny, takže oslavovat se teď nebude. Chceme nocovat v Yunta, ale začíná pršet a je kolem šesté, takže se rozhodujem to zapíchnout u silnice v Manna Hill.

V místní hospodě potkáváme osm dědků co jedou na kolech z Perthu do Newcastle. (To je bezmála 4.000 km :-)) Jeden vždycky řídí velkej australskej pick up (tady se to jmenuje UTE) a na předem domluveným fleku jim připravuje občerstvení. Večer pak zařídí i nocleh a večeři, ráno jim dá nasnídat, pak je předjede a tak dokola. Úplná expedice, tvrdili, že denně jedou 170 km.

My máme za sebou dalších 460, heč. Tentokrát jsme hodně unavení.